O plemeni sibiřský husky
Něco málo o husky
Historie plemen tažných psů je úzce spjata především se severskými národy, které byly již od počátku na své psy v mnohém odkázáni. Sloužili jim převážně jako nosiči a pomocníci při lovu a také jako zvířata tažná před sáněmi. Saně, tažené psím spřežením, byly po dlouhou dobu nejdůležitějším dopravním prostředkem pro různé severské, ale i indiánské národy. Tito severští psi jsou považováni za předchůdce dnešních severských psích plemen.
Původ huskyho lze najít na východě Sibiře, odkud se rozšířil na Aljašku i do střední Evropy.
V souvislosti s plemenem husky nelze nevzpomenout legendární nasazení spřežení huskyů při záchraně obyvatelstva města Nome, kde v roce 1925 vypukla epidemie záškrtu. Protože ve městě nebyl k dispozici dostatek séra, musely být co nejrychleji dopraveny jeho zásoby z města Nenama, vzdáleného 1000 mil. Od roku 1973 tuto událost připomíná každoroční běh „IDITAROD“.
Typické rysy sibiřského huskyho:
- přátelský k lidem
- živý a zvědavý
- silná touha po pohybu
- nadšený lovec
- miluje kolektiv
- není zcela snadno vychovatelný
Sibiřský husky má souměrnou kompaktní stavbu těla, hustou srst (skládá se z „vnějšího kabátu“ tvořeného tvrdými chlupy a ze spodní husté a měkké srsti), huňatý ocas (nosí jej elegantně nad hřbetem ve tvaru srpu) a vztyčené uši. U tohoto plemene jsou přípustné všechny barvy od černé po čistě bílou, s mnoha různými znaky na hlavě.
Sibiřský husky je přátelský, mírný, ale temperamentní pracovní pes. Je inteligentní a rychle se učí, aktivně se zajímá se o své okolí a je hravý. Není agresivní vůči člověku ani vůči jiným psům. To z něj činí psa absolutně nevhodného pro hlídání. Sibiřský husky téměř neštěká, ale umí pěkně výt. Husky je sebevědomý a svéhlavý pes se silnou běžeckou a loveckou vášní, což jsou vlastnosti, pro které je považován za hůře vychovatelného než ostatní psí plemena. Již od ranného věku potřebuje systematickou výchovu, která vyžaduje důslednost, vytrvalost a trpělivost. Pro huskyho je zcela nevhodná výchova drilem a násilím. Ke spokojenému životu potřebuje těsný kontakt se „svým“ člověkem (popř. jinými psy), spoustu pohybu a vhodné zaměstnání.
Kdo jednou spatřil sibiřského huskyho v akci, těžko se ubrání okouzlení tímto plemenem. Jeho radost ze života a nahromaděná energie, přátelská povaha a zajímavý vzhled z něho činí stále oblíbenějšího psa. Kdo se jednou infikoval „virem huskyů“ ten už neodolá. Brzy začne okukovat různé součásti „psí výbavy“, jako např. tažný postroj, různé šňůry, opasek,….. Nevěřte tomu, že „vás tohle nemůže potkat“. Moje imunita vůči „husky viru“ byla mírně narušena kříženečkem nejasného původu, kterému, jak se později ukázalo, koluje v žilách víc krve huskyů, než jsme původně předpokládali. A tak i já jsem začala pokukovat po různých součástech výbavy. Vždy, když už jsem si myslela, že toto mé nadšení ochladne a „husky virus“ vymizí, protože se ani neumím rozhodnout, který postroj vybrat, objevila jsem nějaké zajímavé internetové stránky a za nimi nějakou dobrou duši, která mi ochotně poradila kudy dál a jak na to……. a která tak způsobila, že „husky virus“ ve mně přežívá stále dál a dál a pozvolna se rozšiřuje i na celou mou rodinu. Zatím jsme sice postiženi jen slabší formou tohoto viru a nevyskytla se u nás potřeba nahromadit doma větší počet příslušníků husky plemene a pořídit si k nim sáně. Ale to vše jen proto, že jsme současně infikováni i jiným virem – „virem chodským“. Zdá se, že „chodský vir“ je vir mnohem nebezpečnější, neboť se šíří velmi rychle a dokonale spolupracuje s „husky virem“. Jsem tedy zvědavá, kam nás oba tyto viry zavedou………
/Poznámka z února 2024: nakonec zvítězil ten více nebezpečný vir chodský ... v současné době mám již třetího choďáka - a nahromadila jsem teď dva současně./
Prostřednictvím e-mailu jsem komunikovala s několika chovatelskými stanicemi huskyů, jejichž adresy jsem si vyhledala na internetu. Ve všech mi ochotně odpověděli na mé dotazy. S majitelkou jedné chovatelské stanice jsem si těch mejlíků však vyměnila více….ano, to je ta dobrá dušička, která způsobila, že „husky virus“ ve mně přežívá stále dál a dál. A právě proto bych zde ráda uvedla kontakt na internetové stránky její stanice – CHS Z Uralu , které opravdu stojí za prohlédnutí a přečtení.
Protože jsem si svého huskounka Falka přinesla jako malé štěně z útulku, kam se jeho máma dostala poté, co ji bezohledný majitel vyhodil březí z auta u čerpací stanice, nemohu zapomenout ani na ostatní husky, které potkal podobný osud. Proto zde uvádím také adresu na internetové stránky Siberian Husky Rescue (Projekt na pomoc opuštěným a nechtěným Sibiřským husky) a také na dva „sibiřské“ kamarády s podobným osudem: Kaya a Manittou .