Plavecký výcvik
Naše panička se rozhodla, že je čas, aby se Rexík naučil plavat. Jak jsem se již zmínil v části „Výlety“, první setkání Rexíka s rozlehlejší vodní plochou (tzn. s vodní plochou větší než je potok za naším domem) proběhlo v sobotu na závěr výletu. Zdálo se, že Rexíka poskakování ve vodě doslova baví a vody se vůbec nebojí. Druhý den si tedy měl vyzkoušet s Radkem i plavání.
Nejprve proběhl nácvik v mělké vodě. Rexík vše pozorně sledoval a v okamžiku, kdy se jeho malý páníček Radek ponořil pod vodu, spustil takový štěkot a povyk, že pak naši smečku pozorně sledovali snad všichni, co v tu chvíli seděli v okolí přehrady.
Rexík běhal po betonové hrázi i v mělké vodě, hlasitě štěkal a nezapomínal pravidelně přiběhnout zpět ke mě, aby se u mě otřepal a „osvěžil“ tak všechny v okolí. I když se panička tvářila, že je to úžasná legrace, já a babička jsme pro takové Rexíkovy aktivity nenalezli pochopení.
Rexík však běhal stále divočeji, až se mu při jednom úprku do vody svezly nožky a po hladkém nánosu bláta na betonové hrázi dojel o něco dále než měl původně v plánu....do míst, kde už nedosáhl na dno.....musel tedy začít mrskat nožičkami a tak zjistil, že umí plavat. Pak ještě doplaval na zavolání za Radkem.
Bouřlivá reakce paničky a Radka nad touto novou Rexíkovou dovedností na nás opět upoutala pozornost širokého okolí.
Panička sice ještě prohodila mým směrem poznámku, že je to ostuda, když tak malé štěně plave a dospělý pes sedí na břehu a bojí se vody, ale já jsem dál zůstal sedět vedle babičky a tvářil se, že se mě tohle sdělení netýká a dál jsem si dával pořádný pozor, aby na mě nedopadla ani jedna kapka vody z otřepávajícího se Rexíka.