Jak jsme si vyšli k sousedům na návštěvu
Naši zahradu a sousedovic dvůr dělí vysoký plot z vlnitých azbestocementových desek. Plot už je hodně starý, soused při stavbě nové kůlny ještě jednu desku rozlomil a jen tak provizorně ji zdrátoval. Naše panička mu říkala, že tahle úprava (ale i celý plot) nemůže dlouho vydržet a navrhla mu, že by mohli společně (společnými silami i finančními prostředky) postavit plot nový. Soused jen mávl rukou a zamrčel, že tenhle plot ještě hodně a dlouho vydrží. Dnes se však ukázalo, že pravdu měla naše panička. Rezatý drát (přesněji: drátek) povolil právě v okamžiku, kdy jsem se rozhodl, že proženu kočku, která se provokativně procházela po plotě. Opřel jsem se předními tlapkami o plot, drátek povolil, ulomená část plotu se posunula a tím vznikl otvor. No a když už tam ten otvor byl, tak jsem se rozhodl, že paní sousedku navštívím. Rexík nelenil a ihned za mnou prolezl škvírou do sousedovic dvora. Sousedka byla pořádně překvapená, když jsem za ní přišel až do kuchyně. Musím však konstatovat, že to vůbec není pohostinná osoba, protože místo toho, aby hosta uvítala, tak vzala do ruky pohrabáč a začala řvát: „Jedeš, potvoro!“ Ale to už jí na domovní dveře (ale i na okno) bouchala naše panička a hlasitě se dožadovala vstupu, aby si nás mohla odvést. Přesto však paní sousedka naznala, že bude vhodnější otevřít zadní bránu a vyhnat nás na ulici. To naše panička neviděla, dále trvala na vstupu k sousedům do domu, nahlas se za nás omlouvala a současně volala, aby nás sousedka tím pohrabáčem v žádném případě nemlátila, že není naší vinou , že má v plotě díru, kterou si nejsou schopni už dva roky opravit, a že my jsme pouze utíkali za kočkou (no, byla to ostuda na celou ulici). Panička pak proběhla sousedovic chodbou až na dvůr, stihla sousedce zopakovat vše, co říkala již na ulici a dodala, že s tím plotem se musí konečně něco udělat. Na dvoře pak nás panička začala hledat a volat. Rexík přiběhl hned, protože když zahlédl sousedku s pohrabáčem, tak se snažil nacpat škvírou zpět k nám do zahrady. Já jsem musel urychleně použít otevřený zadní východ a tak jsem si pak volně pobíhal po ulici. Sice na nás u zadního východu číhal Radek, ale protože neměl žádné pamlsky a já neměl obojek, tak neměl šanci mě chytit. Když jsem ale zaslechl, že na mě panička volá a podle jejího hlasu jsem poznal, že se nezlobí, tak jsem za ní ihned běžel. Měla velkou radost a moc nás pochválila, když jsme s ní přišli (pěkně u nohy) kolem naší zahrady domů.
O něco později pak přišel páníček opravit plot (alespoň provizorně) a panička se šla domluvit se sousedkou, co se podnikne s tím plotem. Paní sousedka měla nejdříve velké plány, ale i tak jí naše panička slíbila, že na nový plot finančně přispějí (případně i pomůžou se stavbou). Jenže večer už paní sousedka obcházela kolem plotu s tím, „že by snad stačilo, kdyby se to celé jen tak nějak zase přidrátovalo“. A tak se zdá, že se bude opět drátovat a nikoliv vyzdívat jak bylo původně domluveno, takže mě i Rexovi pořád ještě zůstává naděje, že si brzy zase budeme moci rozšířit své teritorium o sousedovic dvůr. Jen si na to budeme muset zvolit vhodnější dobu, nejlépe, když budou všichni v práci, abychom měli na svém novém území dostatek času na jeho terénní úpravy (vyhrabání zákopů apod.).